ANDY von DarX

 - Tahle bílá koule plná chlupů se narodila někdy v únoru 2006 a dali mi jméno ANDY (kdosi mě přinesl v krabici). Docela dlouhou dobu jsem bydlel v Žitenicích v baráčku u sousedů Sunny a Mary. Senzačně jsem si rozuměl s malým člověčím klučinou, který se mnou trávil dni na zahradě. Užili jsme si spoustu legrace. Jenže háček byl v tom, že v zimě si se mnou nechodil tolik hrát a do doměčku jsem nesměl, tak jsem zůstával sám s kocourem v domku na zahradě a bylo mi smutno(do dnes nechci být moc sám-v autě odkládačcce). Na procházky jsem nechodil, protože páníci to nepovažovali za nutné. Jednoho dne si mě všimla pánička Sunny a řekla si, že když chodí na procházky se dvěma psíky, tak jeden navíc už se ztratí a začla si mě brát sebou na procházky. To byla bžunda :-) chytat Sunny vodítko, viset na něm, honit se....není divu že se mi pak nechtělo domů. Zuřivě jsem si bránil své nové kamarády před každým, kdo by je chtěl mít jen pro sebe, teda do té doby než se z něj vyklubal nový kamarád :-) Takhle jsem zlobil i Gara. Protože pánička Sunny zjistila, že mý páníci pokulhávají i v návštěvách u veterináře, začál jsem jezdit na očkování se Sunny a dostal řádný očkovací průkaz. A tak šel čas. Páničce Sunny se moc nelíbilo jak se u svých páníků mám, vzít si mě natrvalo si netroufla, protože můj malý klučičí kamarád by byl smutný a nepochopil by proč jsem se přestěhoval k sousedům. Doufala, že se vše zlepší, a že páníci pochopí, že nejsem pes na hlídaní zahrady (jednu chvíli mě chtěli uvázat k řetězu...brrr), ale na mazlení na klín. Definitivně pohár přetekl až na začátku prosince 2007. Mý páníci měli oslavu a zbyla po nich spousta kostiček od kuřat a já je všechny od nich dostal a aby mi je nikdo nevzal skoro všechny jsem snědl. Ale ouha začalo mi být špatně....dostal jsem žaludeční koliku. Nechtěl jsem jíst, hýbat se a ani pít. Pánička Sunny mým páníčkům říkala ať mě vezmou k veterináři, ale ty řekli, že "buď se z toho dostanu sám, nebo chcípnu..." (což se mi moc nechtělo), takže to zůstalo na ní a její mamce. Naložli mě do auta a jeli se mnou k veterinářce. Udělali mi rentgen, aby viděli jak to ve mě vypadá a naordinovali mi krystýr a kapačky na dva dny....mezi náma nic přjemnýho, ale pomohlo to. Pak jsem dostal na dalších deset dní antibiotika. Trvalo to dlouho, ale vykurýrovali mě a zároveň to byla poslední kapička v poháru trpělivosti. Rozhodli se, že mě už mým páníčkům nevrátí (samozřejmě s jejich svolením) a najdou mi nový domov někde dál, aby mě malý človíček nehledal. A tak zavolali páničce Gara a ta si pro mě 23.prosince dojela do Žitenic, jak říká: " zkrátka jeli ze Žitenic o Andyho těžší :-)". Tak jsem přišel k nové rodině, kde jsem sice nejmenší, protože i Sellena s DarXem jsou větší než já, ale všichni mě mají rádi a nikdy nejsem sám, protože tu pořád někdo je :-)

- Musel jsem se naučit chodit po schodech, přestát se bát procházet dveřmi ( že to neznamená, že mě chtějí vrátit), nechat si utírat ťapičky, čistotnosti ( v domě se to prý nedělá), zbavit se strachu z prudkých pohybů, z cizích psíků (prý se na ně neštěká a to že mi neublíží s tím furd ještě bojuju :-), česání mě furd ještě neba a tak mě pánička udělala krátký sestřih.

- Učí mě si hrát s míčkem, ponožkou, peškem...nejradši mím kachnu co už nepíská, ale tu mi furd bere Garm :-)

- Začala mě učit. Zatím umím sedni, lehni, občas zůstaň, k noze (teda pokud není na blízku nějaký cizí pes-to jsem pak spíš za nohou). Zvládám na cvičáku všechny překážky (houpačku, žebřík, áčko, kladinu, nepříjemný povrch, sudy) teda až na tunel tam si nejdřív nechám hodit piškot :) Za piškotku zkrátka vše :-)

- Začali jsme s Garem trénovat agility a moc nás to baví . Já patřím do kategorie small a garm do large :-)

- O tom jak ťapeme na výlety se můžete juknout v záložce JAK NÁS UTAHAT pod VÝLETY

Obrazem ...

... FotoGalerie

 Prozatím ZDE.